Cantorova věta

Cantorova věta je jedním ze silných výsledků teorie množin, který je přitom dosažen jejími nejjednoduššími prostředky. Její znění je následující:
Pro libovolnou množinu x {\displaystyle x\,\!} potenční množina P ( x ) {\displaystyle \mathbb {P} (x)} obsahující všechny podmnožiny množiny x {\displaystyle x\,\!} vyšší mohutnost než x {\displaystyle x\,\!} .

Význam a důsledky

Tato věta má zajímavé důsledky především pro nekonečné množiny: pro každou nekonečnou množinu existuje množina s větší mohutností (tj. množina ještě o hodně „nekonečnější“ než původní množina). Například množina všech množin přirozených čísel má větší mohutnost, než samotná množina přirozených čísel.

K důkazu sporem je použita obdoba Cantorovy diagonální metody – pro každé myslitelné vzájemně jednoznačné zobrazení množiny x na množinu P ( x ) {\displaystyle \mathbb {P} (x)} lze sestrojit prvek množiny P ( x ) {\displaystyle \mathbb {P} (x)} , který do tohoto zobrazení nepatří.

Cantorova věta a její důsledky pro nekonečné množiny stojí na poměrně silných předpokladech – potřebují axiomaticky zaručenou existenci nekonečné množiny a existenci potenční množiny P ( x ) {\displaystyle \mathbb {P} (x)} ke každé množině, jak je tomu například v Zermelově–Fraenkelově teorii množin s jejím axiomem nekonečna a axiomem potence. Například v alternativní teorii množin není díky odlišné axiomatické soustavě podobný výsledek dosažitelný.

V klasické intuitivní teorii množin, která nestála na axiomatických základech, ale chápala množiny jako libovolné dobře definované soubory objektů, vedla Cantorova věta ke Cantorovu paradoxu: Pokud je V {\displaystyle \mathbb {V} } množina všech množin, pak množina P ( V ) {\displaystyle \mathbb {P} (\mathbb {V} )} všech jejích podmnožin má větší mohutnost než V {\displaystyle \mathbb {V} } , což je spor.

Důkaz

Nechť X {\displaystyle X\,\!} je libovolná množina a P ( X ) {\displaystyle P(X)\,\!} množina všech podmnožin X {\displaystyle X\,\!} (potenční množina). Tvrzení, že P ( X ) {\displaystyle P(X)\,\!} má větší mohutnost než X {\displaystyle X\,\!} , je ekvivalentní tomu, že neexistuje zobrazení z X {\displaystyle X\,\!} do P ( X ) {\displaystyle P(X)\,\!} , které by bylo na (surjektivní). Toto ukážeme sporem:

Nechť existuje zobrazení f : X P ( X ) {\displaystyle f:X\rightarrow P(X)} , které je na. Tedy pro každý prvek A P ( X ) {\displaystyle A\in P(X)} (A je množina!) existuje nějaké x X {\displaystyle x\in X} tak, že f ( x ) = A {\displaystyle f(x)=A\,\!} .

Nyní definujme podmnožinu Y X {\displaystyle Y\subset X}

Y = { x X : x f ( x ) } {\displaystyle Y=\{x\in X:x\notin f(x)\}} .

Y {\displaystyle Y} obsahuje ty prvky X {\displaystyle X} , které nejsou ve svém obrazu daném zobrazením f {\displaystyle f} . Y {\displaystyle Y} je zřejmě podmnožina X {\displaystyle X} a tedy musí existovat y X {\displaystyle y\in X} tak, že Y = f ( y ) {\displaystyle Y=f(y)\,\!} . Mohou tedy nastat dvě možnosti:

  1. y Y {\displaystyle y\in Y} , to je ale spor s definicí Y {\displaystyle Y} , podle které y f ( y ) {\displaystyle y\notin f(y)} , ale f ( y ) = Y {\displaystyle f(y)=Y\,\!} ,
  2. y Y {\displaystyle y\notin Y} , jenže pak z definice Y {\displaystyle Y} plyne y f ( y ) {\displaystyle y\in f(y)} a podle předpokladu Y = f ( y ) {\displaystyle Y=f(y)} musí platit y Y {\displaystyle y\in Y} , což je opět spor.

Existence zobrazení f : X P ( X ) {\displaystyle f:X\rightarrow P(X)} , které je na, vede ke sporu a tedy P ( X ) {\displaystyle P(X)\,\!} má vždy větší mohutnost než X {\displaystyle X\,\!} .

Související články

Externí odkazy

Teorie množin
Axiomy
axiom výběruaxiom spočetného výběruaxiom závislého výběru • axiom extenzionality • axiom nekonečna • axiom dvojice • axiom potenční množiny • Axiom regulárnosti • axiom sumy • schéma nahrazení • schéma axiomů vydělení • hypotéza kontinua • Martinův axiom • velké kardinály
Vennův diagram průniku množin.
Množinové operace
Koncepty
Množiny
Teorie
Lidé